Byla to v Praze velká sláva. Aby taky ne. Na zvonu pražské burzy byla čerstvě vyryta tři písmena – NWR – a burza vítala největší primární emisi akcií ve své historii. U zvonu stál i zakladatel a spolumajitel firmy Zdeněk Bakala a investoři čekali, kam se akcie po zahájení obchodování vydají.

Stejně napjatě se čekalo i v Londýně. Také tam šlo v květnu 2008 o největší IPO roku.

Poptávka po akciích byla obrovská, 7,3krát vyšší než nabídka. V Londýně šla většina emise k institucionálním investorům, v Praze i k drobným. Upisovací cena byla stanovena na 425 korun za akcii a první obchodní den skončil růstem o více než sedm procent.

A jak vypadal poslední den akcií NWR? Poslední známá cena zní i po letech skoro absurdně: necelých sedm haléřů. Po osmi letech, téměř na den přesně, se s NWR přestalo obchodovat.

Na začátku přitom všechno vypadalo skvěle.

VRCHOL UHLÍ

NWR vstupovala na burzu v době, kdy byly ceny uhlí na absolutním maximu. Podle typu uhlí meziročně vzrostly o 44 až 61 procent. Tržby NWR rostly o deset procent, zisk vyskočil o 94 procent. Analytici po startu na burze v zásadě říkali jediné: buy, buy, buy. Na emisi se podílela velká jména – Goldman Sachs, Morgan Stanley, JPMorgan i Citigroup.

Jenže o čtyři měsíce později přišla jiná tři písmena: GFC. Global Financial Crisis. Lehman Brothers zavřela dveře a svět spadl do nejhlubší krize jednadvacátého století.

Pro uhlí to byla katastrofa. A graf vývoje ceny uhlí i akcií NWR začal připomínat sjezdovku v Kitzbühlu.

Byl tedy za pádem NWR jen špatný timing? Zcela jistě hrál velkou roli. Signály blížícího se průšvihu se objevovaly už od konce roku 2007.

Ale nebyl to jediný problém.

PROSPEKT

Investoři také špatně četli – nebo vůbec nečetli – prospekt emise. Tedy detailní dokument, který popisuje firmu, její byznys i hlavní rizika.

Jedním z hlavních marketingových taháků tehdejšího příběhu NWR byl poklad jménem Debiensko. Historický černouhelný důl a zásoby uhlí na polsko-českém pomezí, které NWR získala spolu s licencí na těžbu. Jenže tohle uhlí leželo zhruba kilometr pod zemí, těžba byla mimořádně nákladná a ekonomika projektu extrémně závisela na ceně uhlí.

Nad úroveň, při níž by podobný projekt začal dávat větší smysl, se cena dostala až během energetické krize v roce 2022. Pro NWR příliš pozdě. Z Debienska nakonec nedostala ani uhlík.

A přitom se to všechno dalo v prospektu najít. Ne v marketingově laděném příběhu na začátku, ale v technických částech dokumentu. Z nich bylo zřejmé, že při uvedení akcií na trh byla těžba ekonomicky problematická a extrémně citlivá na vývoj ceny uhlí.

A je z toho jednoduchá rovnice: bad timing + bad reading = ztráta 99,9 procenta.

A teď další tři písmena.

CSG.

Také v Amsterdamu to byla velká sláva. Majitel Michal Strnad měl místo zvonu gong. Šlo o největší české IPO v historii a zároveň o největší IPO evropského zbrojního průmyslu. Upisovací cena byla stanovena na 25 eur za akcii. Firma v nabídce získala zhruba 3,8 miliardy eur, tedy téměř 95 miliard korun. Po zahájení obchodování akcie rychle vystoupaly nad třicet eur.

CSG přišla na trh v perfektní formě. Mezi lety 2023 a 2024 zvýšila tržby z 1,7 na 4 miliardy eur a EBITDA z 0,4 na 1,1 miliardy. Ještě silnější čísla se čekají za rok 2025; už za prvních devět měsíců firma překonala tržby celého předchozího roku. Analytici opět v zásadě říkají: buy, buy, buy.

Důvody jsou zřejmé. Svět zbrojí, válka pokračuje na Ukrajině, evropské armády po letech podinvestování dohánějí zásoby a poptávka po munici, obrněné technice i dělostřeleckých systémech je obrovská. Strnad má výrobní kapacity, zakázky na roky dopředu i peníze na další akvizice. Ambice vybudovat z CSG přinejmenším český Rheinmetall nezní přehnaně.

Proč tedy vůbec CSG porovnávat s temným příběhem NWR? Vždyť NWR je historie a CSG budoucnost.

Důvodem je opět prospekt.

Právě na něj poukazují investoři, kteří v posledních dnech upozorňují na problém španělské zbrojovky Fábrica de Municiones de Granada. Ta vyrábí munici pro tanky a dělostřelectvo, tedy přesně to, co je dnes na trhu mimořádně žádané. Kritici tvrdí, že prospekt dostatečně nezvýraznil skutečnost, že podnik ztratil možnost dodávat přímo agentuře NATO Support and Procurement Agency, která už loni v červenci nákupy v Granadě pozastavila.

CSG se brání. Tvrdí, že provedla hloubkový audit, odmítá jakákoli nařčení a připomíná, že tato skutečnost nemá zásadní dopad na ekonomiku celé skupiny.

A právě tady je důležité nepodlehnout lacinému srovnání.

Tohle není Debiensko. A už vůbec ne Lehman Brothers.

Je to malý doutnák, ne výbuch.

NWR vstoupila na burzu na vrcholu citlivého komoditního cyklu a v dobré ekonomické formě.

I CSG vstoupila na trh ve skvělé kondici. V jaké fázi je ale samotný zbrojní cyklus, to dnes nikdo neví. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by byl za zenitem. Svět bude nejspíš dál zbrojit, i kdyby – dá-li Bůh – skončila válka na Ukrajině i - Ishallah - konflikt na Blízkém východě. Na rozdíl od uhlí, které je extrémně citlivé na hospodářské výkyvy, může být obranný boom mnohem delším  trendem.

Oba příběhy nám ale připomínají jednu jednoduchou věc: před koupí akcií je potřeba číst prospekt. Pořádně.

A mimochodem: do Amsterdamu se ke gongu a s prstem na spoušti chystá další Čech.

Podnikatel René Holeček chce přivést na burzu svou zbrojní společnost Colt CZ. Firma je ve skvělé formě a svět kolem je hladový po zbraních a munici. Analytici nejspíš zase budou říkat: buy, buy, buy.

Než to uděláte, dejte si čas na čtení.

Prospekt bývá dlouhý.

Ale někdy v něm leží rozdíl mezi dobrou investicí a katastrofou.