Otevírám si Canvu. Ne, není to značka nějakýho dobrýho vermutu z Itálie. Je to grafickej nebo jakej program. Trochu ho už znám, dělal jsem v něm parte oběma svým rodičům. Ale teď se musím přesunout do jinýho levelu. Ze šablon, co mi udělaly skvělý holky z Heels Make Deals, mám vyprodukovat posty na socky. “Je to úplně snadné,” říká Sabina, jakoby nevěděla, komu to říká. “Je to dost srandovní se dívat na chlápka v šedesáti, jak se snaží zvládnout moderní svět,” směje se mi přes rameno potutelně moje vlastní žena. Tak to pozor, moje milá, šedesát mi ani zdaleka není, i když šedesátka je o dost blíž než padesátka! A tuhle Canvu dám!

Takhle, tuším, že se to zase celý zhroutí, až to budu chtít poslat někam do Zuckerbergovy horoucí říše lajků. Ale co, keep walking.

Dneska mě ještě čeká souboj s prvním rozesíláním mýho newsletteru. Očekávám, že to bude souboj nerovnej a lehce nedůstojnej, už včera jsem se tam pral s nějakýma blokama. Hejbe se to jinak, než bych chtěl já. “Umístěte blok na mřížku a obrázek jednoduše přesuňte na místo.” Ok, jdu na to! “Pro tuto operaci nemáte oprávnění, zprovozněte si tarif Marketer.” Tvl jakej tarif Marketer? Co je to za hlášky? Při změně tarifu se zamotám do přihlašovacích hesel, končím u AppleID, který prej není správný a já moc dobře vím, co to znamená, když párkrát za sebou dáte blbě AppleID. Kašlu na to, bude to jak to je i bez tebe, Marketere!

První newsletter bude teda nejspíš dost strašnej, tak mi to odpusťte.

If you are going through Hell, keep going. No jasně, všechno začíná dnes.

Připravuju web, workshopy, natáčím podcasty. Zakládám si účty na všech myslitelnejch platformách. Každej den chodí faktury od lidí, který mi s tím vším strašně pomáhaj. Zdroje tu jsou, jak by řekl Špidla, ale hele, ten potůček taky není nekonečnej. Jedu do Biofilms pro kamery a stativy, ráno je tam vracím. Jsou tam neskutečně dobře zorganizovaný a milý lidi. Připadám si, že makám pro Hollywood! Dvakrát za měsíc rozbouráme se ženou celej náš byt a postavíme tam improvizovaný studio pro podcasty. Proč? Prostě proto, že to chceme všechno udělat jak nejlíp umíme. Pronajatý studio je neosobní, tady je to u nás doma. Už je natočenejch sedm dílů. Některý se už stříhaj. Hosti byli skvělý, však uvidíte a řeknete sami. Ty podcasty chci samozřejmě prodávat za předplatný. Mám trochu staženou. Co když to nikdo nebude chtít? Co když na to není nikdo zvědavej? Podcast má každej, co trefí v Alze do oddělení mikrofonů, tak proč tenhle další? Strach tam je. Ale vyvažuje ho fakt, že fakt děláme co umíme, nejlíp jak to umíme. Můžeme prodělat peníze? Ale jistě, řeklo sluchátko. Můžeme vydělat? Snad jo! Milý Pedro, vítej ve světě, kde není všechno zařízený a ukaž co umíš!

Prostě, všechno začíná dnes.

No, a proč tenhle editorial vlastně píšu. Vídíte, úplně jsem to skoro zapomněl, jak jsem sebestředně pohlcenej svejma problémama. Vlastně jsem vám chtěl doporučit tři věci, který moje a možná i vaše problémy postaví do jinýho světla.

Jsou to dva filmy. A jedna knížka. Nebo o tý vám povím až příště.

Tak ty filmy. Ten první je pro mě naprostý zjevení. Gerta Snirch na HBO. Podle knížky Kateřiny Tučkové ho v česko-německé produkci natočil Tomáš Mašín. Neskutečně silný a skvěle vyprávěný příběh. Mimo jiné i o tom, jakou máme kliku, že jsme se narodili o pár desetiletí později, než Gerta. A že máme opravdu svůj život do značný míry ve vlastních rukách. Narozdíl od Gerty.

Druhej film je ze Španělska. V češtině se jmenuje Bojovnice ve stínu, a s tímhle názvem bych si ho asi nepustil. Ve španělštině je to Una Fantasma en la batalla, něco jako Přízrak nebo duch v bitvě. Je to o baskickejch separatistech v osmdesátých letech. V době, kdy se vraždilo, unášelo, bouchaly bomby. Skvělá série. Zas mi to připomnělo pár věcí - Španělsko nejsou jenom pláže, rioja a jamon. Má svý démony, jako je máme i my. Třeba ten s Gertou Snirch…

A znovu, máme všichni co tu teď jsme, obrovský štěstí a žijeme v úžasný době.

Ano, přes Iran, Venezuelu, Ukrajinu… Jenom před těma ohněma kolem nesmíme strkat hlavu do písku a dělat, že se nás to netýká. Že máme jinej program než posílit obranu, že potřebujeme peníze na “sociál” jak pravil pan premiér. Protože, když budem dělat, že se nás ty požáry netýkaj, skončíme všichni jako Brno éry Gerty Snirch. Nacisti a pak komunisti. Většina z nás si tu míň bolavou část těchhle časů užila na vlastní kůži. Tak nikdy víc.

Jdu zpátky ke Canvě. A asi si něco přeci jenom otevřu, protože bez toho to asi nepůjde. Až dostanete první newsletter, na formu nehleďte, jo?

Díky, že čtete, díky, že si snad předplatíte i můj podcast, venku bude za pár.

Mějte se krásně a hlavně - něco pro to dělejte.

Don Pedro